Zdravím všechny pozitivní lidi.

Ráda bych se ve zkratce představila, tak tedy: A. I. – Seberevolta – Opava – volejbal – workout – články... dobře, možná ne až tak ve zkratce. Mé jméno je Alena Ivanová a jsem další člověk, který se Vás pokusí bombardovat informacemi a novinkami nejen ze své komunity. Bydlím v Háji. Tedy v malé vesnici blízko Opavy, která se jmenuje Háj ve Slezsku. To jen, aby bylo jasno, kam mě případně (ne)posílat. V lednu mi bude 20, tak si užívám poslední měsíce mezi náctiletými. Členkou Seberevolty jsem zhruba rok a je to jedna z nejlepších věcí, které mě za posledních několik let potkaly. To ale příliš předbíhám. Není jednoduché psát o sobě, alespoň se o to pokusím.

Již v dětství bylo mé nejpoužívanější slovo: „Proč?“ Chtěla jsem všechno vědět a vše si vyzkoušet. Ne vždy to dopadlo úplně ideálně, ovšem stále jsem tady o pár let starší, opatrnější, ale otevřenost novým věcem ve mně zůstala. Možná také proto jsem dnes mezi Vámi. Miluju tanec, hudbu, zpěv a dobré jídlo. Mám ráda své přátele, rodinu, spravedlnost nebo třeba noční oblohu. První, co mě však při této otázce napadne, je sport – nejlepší způsob, jak se odreagovat. Na malou chvíli nechat starosti plynout a naplnit svou mysl i tělo živou energií. Nezáleží na tom v jaké podobě, aktivní sport byl odjakživa mou důležitou součástí. Začalo to gymnastikou, pokračovalo baletem, poté jsem 7 let navštěvovala taneční obor, následoval aerobic, basketbal, tenis a atletika. Dále to byl volejbal, díky kterému jsem se překvapivě dostala až k workoutu. Volné chvíle mi vyplňují aktivity jako je bruslení, jízda na kole, lyžování nebo snowboarding. Mimo jiné se věnuji také latinsko-americkým tancům. A ne, nedělám si svou soukromou sbírku sportovních aktivit. Prostě mě to baví.

Studuji na Slezské Univerzitě v Opavě, obor Sociální patologie, což se s cíli Seberevolty hezky doplňuje. Poměry dnešní společnosti: místo lidí stáda ovcí, lhostejnost a egoismus, mě vždycky dost rozčilovaly. Připadala jsem si však vůči tomu bezbranná. Co mě dokázalo alespoň trochu nakopnout, byly Revoltovy songy, které jsem poslouchala dávno před tím, než jsem se vůbec o existenci Seberevolty dozvěděla. Neměla jsem ani ponětí, co všechno mě ještě čeká.

Jednoho slunečného zářiového odpoledne se mě můj dobrý kamarád (v té době ještě pouhý známý) zeptal, jestli si nechci zahrát volejbal s partou pohodových lidí. Zpočátku jsem byla lehce skeptická, nakonec jsem však souhlasila a toto rozhodnutí radikálně změnilo můj život. Obvykle mám velký problém zapojit se do kolektivu, tentokrát to bylo jiné. Všichni se chovali přátelsky a atmosféra byla úžasná. Dvě hodiny, které mě nabily nehorázným množstvím pozitivní energie. V tu chvíli jsem si řekla, že něčeho takového se jen tak nevzdám a budu za každou cenu pokračovat. Od té doby jsem se na každý trénink těšila jako malá. Zjištění, že za tím vším stojí člověk, jenž mě svými názory posouval kupředu již v době, kdy jsem ještě o Seberevoltě neměla ani potuchy, bylo velice příjemným překvapením. Myšlenka Seberevolty se mi líbila a já byla ráda, že můžu být tohohle všeho součástí. Postupně jsem se propracovala až do opavského aktivního jádra a začala kromě volejbalu i cvičit. Z workoutu se vyklubala „závislost“ a já tvrdě makám na cílech, které jsem si stanovila. Je to něco, co mě naplňuje a neuvěřitelně nabíjí. Doma se mě vždycky ptají, jak je možné, že po tak tvrdém tréninku přijedu plná života a energie. Je to možné. Čas strávený s úžasnými lidmi a skvělý pocit z dobře vykonané práce je k nezaplacení. Vydá za dvacet.. ne, za třicet energetických tyčinek. Už nejsem bezmocná. Nestojím sama proti světu. Je nás více těch, kteří bojují za změnu k lepšímu. Mohla bych takto psát do nekonečna, ovšem zabralo by to spoustu času, který můžu strávit mnohem efektivněji. Chtěla bych tedy říct už jen jedinou věc. Jsem moc ráda, že jsem tehdy přišla na ten volejbalový trénink.. :))