Seberevolta Opava uvítala mláďata a pak si zaběhla JOY RUN

DEN MLÁĎAT je každořoční akce pořádaná Masarykovou Střední školou Zemědělskou v Opavě. Akce se koná na jaře za účelem vítání nově narozených mláďat, kterými se to v tuto roční dobu všude jen hemží.JOY RUN je dobročinná akce pořádaná v Opavě s myšlenkou užít si běh a zároveň tak podpořit handicapované děti. Nejlépe tuto akci vystihuje text: „Netradiční běžecký závod, který má za cíl jediné – dopřát handicapovaným dětem jedinečný sportovní zážitek a pocit vítězství!“ Běžci se to zde na jaře taky všude jen hemží (asi hrajou s mláďaty na honěnou).

DEN MLÁĎAT připadl na 23. dubna. JOY RUN připadl na 23. dubna. A já jsem byl jediný člověk, který měl možnost zúčastnit se obou akcí. Ze slovíčka moci se vyklubalo slovíčko muset a já se tak dostal do situace – 1 osoba, 1 den, 2 akce → jeden velký závod s časem. Celkem velká výzva pro člověka, který příjde pozdě i na akci pořádanou u něj doma. Pro lepší představu vám jednotlivé události ze dne 23. dubna popíšu.

DEN MLÁĎAT – Následujíci text popisuje události od 07:47 AM do 12:00 PM.


07:47 – Jedu na kole. Dívám se na hodinky. Zjištuji, že za 2 minuty 40 sekund mám být na místě shledání. Nechávám si navigací značky „Můj Mozek“ 2.0 propočíst nejkratší trasu. Jedu!
07:53 – Jsem na místě, moje: „héééj sorry, nestíhám“ moc nepomáhá. Jsem nucen si znova vyslechnout přednášku na téma: „zase jsi tu pozdě“ a „jsi tak strašně nezodpovědný, chybí ti disciplína“.
07:56 – (to jako fakt uběhly jen 3 minuty? mám pocit jako bych to poslouchal už hodiny.) Argumentuju tím, že byla zácpa (na silnici samozřejmě) a že se mi porouchala navigace.
07:57 – Bouchám do navigace, které dávám vša za vinu.
08:00 – Otravuju všechny přítomné svým fotoaparátem.
08:05 – Přijíždí vůz značky Škoda, konkrétně tipem Felicia LXi, 1,6 MPI. Rok výroby asi 1998.
08:10 – Slyším znova přednášku tentokráte adresovanou na Péťu, kterému očividně také chybí zodpovědnost a disciplína.
08:13 – Petr se vymlouvá na navigaci (žádnou ve vybavení jeho skvělého vozidla nevidím :D).
08:15 – Začínáme s vytahováním hrazdy, bradel. Kapitán rozdává úkoly.
08:20 – Přesun vybavení je dokončen, řeší se poslední detaily logistiky, organizace, staví se hrazda, procvičuje se exhibice.


08:38 – Hrazda postavena. Klasický zmatek: někdo něco neví, někdo něco hledá, někdo něco neumí, někdo s nečím nesouhlasí, někdo je uplný bl...
08:40 – Komunikuji se zvukaři, kdy mají pustit hudbu, snažíme se s týmem nalákat lidi na místo, kde bude vystoupení.
08:45 – Rozcvičujeme se.
08:50 – Dostavuje se tréma... vystupujeme již za 10 minut
08:55 – TRÉMA!!!
08:59 – Všichni jsme nastoupeni, dáváme si motivační pokřik, mávám na zvukaře, aby pustil hudbu. Jdeme do akce!
09:00-09:15 – Tréma je fuč. Vystupujeme! Klikujeme, dřepujeme, shybujeme. Házíme jeden trik za druhým, podporujeme se. Sem tam se něco nepovede. Sem tam někdo něco splete, naštěstí umíme improvizovat. Více netřeba exhibici popisovat, podívejte se na záznam ve formě videa :).
09:16 – Sklízíme potlesk
09:18 – Sklízíme potlesk... dobře, to jsem trošku přehnal... mluvíme krátce o tom, kdo jsme, jak nás lidé mohou kontaktovat a kdy máme tréninky.
09:25 – Je to za námi, oddychujeme. Loučíme se s kapitánem, Alčou a Niki. Sice nevystupovali, ale byli nám psychickou podporou a pomocníky.
09:27 – Kapitán z dohledu. Teď jsem velitelem já! Otvíráme doposud schovaná piva a připíjíme si na zdraví všech... ok, tak ne. Ve skutečnosti pociťuji zodpovědnost a nutnost disciplíny, mám na povel lidi a zodpovědnost za to, že vše proběhne v pořádku, že bude schovaná hrazda, nic se neztratí a nikdo nepříjde k úhoně. (Možná jsem měl u přednášek dávat větší pozor. To pivko bych si fakt dal... nealko samozřemě.)
09:30 – Máme rozchod. Procházíme se po travnatém prostoru, kde se celá akce koná a poznáváme jiné atrakce.
10:00 – Dáváme si papu. (10:01 – „Mňááám jahody“.)
10:05-10:30 – Další činnosti které by vás asi nezajímaly.
10:35-10:54 – Znova začíná stejný kolotoč: komunikace se zvukaři, lákání lidí, rozcvička...
10:55 – Výskyt trémy je v porovnání s prvním vystoupením zanedbatelný. Takže ji zadupáváme do země.
10:59 – Jsme připravení, přichází motivační pokřik, signál zvukaři a jdeme na to!
11:00-11:15 – Zase klikujeme, shybujeme, dřepujeme, házíme triky z rukávu s ještě větší jistotou než předtím.
11:16 – Potlesk
11:17 – Krátké slovo....
11:25 – Nyní začíná kolotoč hlavně pro mě. Je nutné sklidit hrazdu a veškeré věci a schovat je na bezpečné místo do doby než si pro ni přijedeme. Je lehce znepokojující, že za necelou hodinu mám být u Joy Run stánku a zařizovat startovní čísla. Let the game begin!
11:30 – Marná snaha dovolat se pořadateli. Obcházím tedy areál s mobilem v ruce a zkouším volat znovu. Lítám s phounem jako dítě lovící pokémona. Ostaní mezitím sklízí hrazdu.
11:45 – Konečně nacházím někoho, kdo mi ukazuje místo, kam se může hrazda odložit.
11:50 – Probíhá složité logistické plánování přesunu a uložení hrazdy.
12:00 – Poslední součást našeho náčinní našlo svůj dočasný domov. Beru si jahodu na cestu. Loučím se s týmem. Ahoj!

JOY RUN – Následující text popisuje události od 12:00 PM do 16:05 PM.
12: 05 – Nasedám na kolo. Zapínám „Můj Mozek“ 2.0.
12:10 – Mám pocit, že celý můj dnešní den je RUN, jen ne JOY, ale spíše HORROR.
12:35 – Už jsem skoro na místě, zvoní mi telefon, samozřejmě mi už volají, kde jsem.
12:40 – Jsem tam! Hážu ze sebe omluvy, že fakt dneska nestíhám a jdeme společně pro čísla.
12:50 – Připravujeme se na start. Seznamujeme se se slečnou jménem Anička, která je naším pátým členem týmu. Pro vysvětlení závod JOY RUN je zajímavý tím, že čtyřčlenné družstvo k sobě dostane jednoho handicapovaného na vozíčku, se kterým celý závod běží. Je jedno, na kterém místě doběhnete, hlavní je udělat radost sobě i osobám s postižením.
12:55 – Moderátor ohlašuje poslední minutky do startu. Všichni účastníci včetně nás se formují před startovní čárou. Anička se usmívá a je vidět, že si atmosféru užívá plnými doušky.
13:00 – Připravit... pozor... START! Jelikož jsme přišli jako poslední, tak ještě notných pár okamžiků po startu musíme čekat, až se uvolní cesta před námi, abychom mohli vyběhnout.
13:01 – Běžíme! Jsem sice už za celý den po dvou exhibicích unaven, ale dávám do toho vše. Dokonce mám sílu vytáhnout telefon a otravovat fotografováním svůj tým.
13:05 – Beží se 4 kolečka kolem Městských sadů, kde máme i work-out tréninky. Když běžíme kolem hřiště, dívám se, jestli tam necvičí někdo známý. Nikoho nevidím, ale uvědomuju si, že asi za dvě hodiny po tom, co doběhnu, mě čeká ještě cvičení.
13:10 – Střídáme se u vozíku. Zpočátku nebyla žádná sranda ho uřídit, je to celkem fuška. Já už to mám za sebou, tak se alespoň snažím dávat rady s řízením ostatním členům týmu.
13:15 – Síly ubývají, ale i tak se nám daří předběhnou 2 týmy, které startovaly před námi. Už podruhé probíháme cílem takže za sebou máme polovinu. Moderátor vždy ohlašuje, který tým právě probíhá, což doprovází potlesk několika stovek diváků. Atmosféra je úžasná a to nám dává sílu běžet dál.
13:30 – Jakoby nám to nestačilo, tak s vozíkem děláme slalom. Zahýbáme doleva, pak hned doprava a zase doleva. Aničce to kouzlí úsměv na tváři. Jde vidět, že si závod opravdu užívá. My už jsme v posledním kole a taky v posledním tažení se silami.
13:35 – Naposledy je moderátorem ohlášeno naše jméno, naposledy probíháme cílem – už definitivně. Dostáváme ovoce a vodu, ale hlavně medaile a pohár. Probíhají klasické momenty jako rozhovory pro novináře, poslech skladby „we are the champions“, pózování fotografům, však to znáte. :D
13:40 – Loučíme se s Aničkou a jdeme si sednout na lavičku. Probíráme zážitky z běhu a shodujeme se na tom, že to bylo fakt „JOY“ , jen mohlo být míň „RUN“.
14:00 – Rozcházíme se se slovy, tak ve 4 na tréninku. Při těchto slovech mě jímá větší hrůza, než při poslouchání neuvědomělého rapu.
14:10 – Konečně doma. Mám před sebou poprvé za celý den chvilku klidu. Podnikám útok na ledničku, která nemá absolutní šanci. Když je ten masakr u konce, jdu si na 5 minut zdřímnout...
15:50 – A sakra!
15:51 – Rychle se oblíkám beru pití a zase jsem nucen bežet.
16:05 – Dobíhám na hřiště a ještě než kdokoliv stačí něco říct, sypu ze sebe: „Héééj sorry, dneska fakt vůbec nestíhám.“
Autor: Jan Bubík
Korekce: Alena Ivanová

Share this post

Leave a comment